Czech Racing Kennel
závodní tým saňových psů / sleddogs racing team

Po zemi Sampo 2014

Details

Hits: 3626

Petrozavodsk, Karelská republika, Ruská federace
Nadmořská výška: 60 m

Trochu obecně:

Karelská republika (karelsky Karjalan Tazavalla, rusky Республика Карелия) je republika na severozápadě Ruska. Byla vyhlášena 25. července 1923 v rámci RSFSR. Má rozlohu 172 400 km². Má 697 521 obyvatel (2006). Hlavním městem je Petrozavodsk. V současné době zahrnuje většinu historického území Karelie (zbytek náleží Finsku a Leningradské oblasti). Na jejím území se nenacházejí téměř žádné hory, ale zato mnoho jezer.

Petrozavodsk (rusky Петрозаводск, finsky /resp. karelsky/: Petroskoi) je město na severozápadě Ruské federace, 300 km sv. od Sankt Petěrburgu. Leží na západním břehu Oněžského jezera při ústí řeky Šuja. Petrozavodsk má rozlohu 113 km² a čítá 282 900 obyvatel. Je hlavním městem Republiky Karélie.

 V úterý ve 23:00 jsem vyzvedl Marťase a vyrazili jsme směr Rusko. Konkrétněji tedy Varšava, Kaunas, Riga, Narva, Petrohrad a cílové město Petrozavodsk. Původně jsme chtěli jet přes EST jen kousek, přechod Luta či ňák tak. Ale na doporučení organizátorky jsme jeli přes Narvu - již nikdy více.
Cesta v pohodě. Varšavu jsme projížděli pozdě v noci, takže zdržení nula. Litvu a Lotyšsko si pamatuju hlavně kvůli neustálýmu střídání maximální povolené rychlosti 70 x 90 km/hod. V Estonsku zas maj radary v zatáčkách.
Přechod přes Narvu supr - prvně si musíte koupit jakýsi pořadový lístek ("bilet"), který samozřejmě seženete na druhé straně Narvy. Pak teprve můžete vyrazit na čáru, kde na Vás bude čekat fakt příjemnej Estonec jakože kontrola auta a přepraváku a v budce ještě příjemnější Estonka.
Poté hurá do země neomezených možností. Takže první budka pasy a doklady od auta. Druhá budka, samozřejmě pasy a doklady od auta. Plus dostanete jakýsi papírek, pravděpodobně vytisklej ještě za Gorbačova, kam opíšete údaje z pasu a dotazníku o víza. Samozřejmě 2x - vstup / výstup. Pak popojedete mezi druhou a třetí budku a přijde kontrola vozidel. Nijak extra důkladný to nebylo, sice sem musel otevřít jednu tašku, ale to bylo asi tak vše. Pak kontrola přepraváku. Tady to už vypadalo, že bude chtít vytáhnout psy a podívat se pod slámu. Poté budka číslo tři. Vyplnit papíry ohledně proclení. 2x k autu, 2x k přepraváku. Anglickou verzi je potřeba si vyžádat, prvně Vám vrazí ruskou. Vyplňuje pouze řidič. Takže Marťas měl fakt dost času čumět z okna. Tady naštěstí byla velmi příjemná, mladá a blonďatá Ruska, ochotná pomoci s dotazníkem. Po vyplnění opět nezbytná kontrola pasů a dokladů od auta. Potom jsme byli propuštěni k budce číslo čtyři - jak jinak, kontrola pasů a dokladů od auta.
Vítejte v Rusku!
Cesty mají v lepším stavu, než jsem předpokládal, alespoň hlavní tah na Murmansk. Pravda, když se sjelo z hlavní, pár kiláků před Petrozavodskem, to byla docela sranda - pejsci museli být solidně naklepaný. Martin má pravdu, že asi nejhorší cesty jsou u nás a v Polsku :-) Ale jinak celkově pohoda. Ikdyž řídit dvě noci po sobě, byť jsme se střídali, bylo přeci jen trochu na krev.

Ubytování jsme měli přímo v biatlonovým areálu, tamním hotelu. Pokoj slušnej, vč. koupelky. Jelikož to ale bylo sportovní středisko, nejbližší hospoda (co se stravování týče) byla ve městě. Každopádně teplá voda pěkně z pokoje. Pohodlí, luxus.
Na start to bylo cca 15 min jízdy. Bylo to postavený na zelený louce. Parkoviště pro návštěvníky, vedle oddělený pro mushery. Všude stánky s tretkama, jídlem, hadrama. Uprostřed velký pódium, kde později bylo i vyhlášení. Samozřejmě nějaký doprovodný program atd. Prostě to vypadalo, že se tu skutečně něco děje. Byla to jedna velká šou.
Místo jsme chytli kousek od megarepráku. Deco z toho nebyl moc odvázanej, ale druhej den už byli všichni v pohodě. Na start kousek. Prvně jeli dvanáctky, pak šestky. Sprinteři až v sobotu. Takže Marťas byl v pátek čistě doghandler. A výbornej. Po návratu na mě vždycky čekala teplá voda, pomohl se vším potřebným. Prostě z Pireny už věděl co a jak.

Trať: první část lesem, docela divoký. Fakt dobrá škola sáňkování. Stopa na skůtr, samá levá, pravá. Pak kolem nějakých baráků, první ledová silnice, kterou pokrývala tenká, auty uježděná vrstva sněhu. A na konci z ní byla vždycky ostrá zatáčka do nekonečných polí. Tam čekal poměrně hlubokej sníh, kde to měli pejsci těžký. Většina trasy byla právě tady. Původně měla stopa vést úplně jinudy, jenže zima je jaká je a tak improvizovali. Pak semtam na cestu a opět z ní zas do polí. Poslední dlouuuuhá ledová silnice, zas kolem domků a dvou štěkajících megapsů, přes pole ke garážím, pod most a byli jsme v areálu, kde bylo posledních cca 8-9km. Společně se sprintery. Tady to bylo hore dole, ale na oplátku luxusní trať.

Pátek pohoda. Mile překvapili lídři - ani jeden kiks. Všechny zatáčky bravůrně zmáklý. A že jich bylo mraky. Jsou fakt pěkně sehraný. V sobotu si můj nejlepší pes, lídr Robben, zranil přední nohu. Asi někde na těch polích. Výsledkem bylo otřesných posledních cca 10 kiláků, kdy jsem ho musel naložit do saní. Samozřejmě se mi snažil neustále dostat z vaku. Jelikož hned po prvním naložení rozbil zip, měl to docela snadný. Takže jsem neustále zastavoval, kotvil, snažil se ho nějak udržet ve vaku. Byla to pakárna na entou. Někde v půlce areálu nás Sasha předjel. Ztratili jsme fakt hodně minut. Ale hlavně Robbena. Naprosto skvělej pes. Místo něj šel dopředu jeho brácha Víťa, takovej back-up lídr. Nakonec jsme se do cíle nějak doštrachali, ale tušil jsem, že čas bude naprosto tragickej. Večer na nohu už pajdal, takže nebylo o čem přemýšlet. V neděli šli do lídru Ibra s Víťou. Robben zůstal regenerovat v přepraváku. Takže jsem jel jen pětku. Ale i tak běželi velmi pěkně. První pořádnej závod na sněhu. Na to, že šli přímo ze čtyřkolky, spokojenost.

Midová trať nebyla ideální, ale bylo supr, že se závod nakonec odjel. Délka byla buď 38 nebo 40 km. I přes některý nepříjemný úseky to bylo parádní svezení. Ikdyž teda skluznice dostaly slušně zabrat :-) A sprintová dle ohlasu závodníků byla cajk.

Jen namátkou: vízum 1700 Kč, Camelky 63 rublů, nafta plusminus 33 rublů, pulčák lepší vodky 200-300 rublů, potraviny asi jak u nás, hospoda Petrozavodski mírně předražená, ruskej popík definitivně ještě horší než náš...

Co se zimy týče, tak nejvíc nás potkalo -25°C po cestě tam. Ale během závodu bylo naprosto příjemných -12°C až -9°C. I tak jsem byl ale moc rád, že nám Dáša Nešněrová ušila zateplený oblečky pro psy. Určitě jim přišli vhod, jak po závodě, tak v noci.

 Papíry na firemní auto nechtěl nikdo vidět, stejně jako jakýkoli dokumenty ke psům. Ale to bylo především tím, že jsme byli již několikátí (se psama) na tomhle přechodu. Indré tu byla jedna z prvních a trápili je přes 6 hod. Nám to zabralo jen hoďku plus další hoďku ježdění semtam po Narvě.

 Záznam z Garminu nemám pořádně ani z jednoho dne. První den jsem to zapomněl vypnout, druhý a třetí jsem to pro změnu ztratil na trati. Ale díky pomocníkům a závodníkovi co jel za mnou ho mám. Asi je vážně nejvyšší čas vyměnit ten rozbitej pásek :-)

De facto jen víkendovka, ale fakt to stálo za to!!!

Powered by Carnilove! Díky!!

Kategorie: LMD - spřežení do 6-ti psů

1. etapa: 38 km - 1 hod 42 min 38 sec - 22,22 km/hod

Tým: Robben + Ibra, Víťa + Figo, Hazard + Deco

2. etapa: 38 km - 2 hod 3 min 54 sec - 18,40 km/hod

Tým: Robben + Ibra, Víťa (šel pak do lídru) + Figo, Hazard + Deco

3. etapa: 38 km - 1 hod 47 min 38 sec - 21,18 km/hod

Tým: Víťa + Ibra, Hazard + Figo, Deco

Celkem: 114 km - 5 hod 34 min 11 sec

Průměrná rychlost: 20,46 km/hod

Umístění: 1. ze 7.

Kompletní výsledky: zde

Část trati - to jsou ty nekonečný polní stopy

Autor: Julia Nalitova, kompletní album: zde

Autor: Igor Podgorny, kompletní album: zde

Autor: Igor Gasloff, kompletní album: zde

Autor: rk.karelia.ru, kompletní album: zde

Naše fotky ze závodu