Czech Racing Kennel
závodní tým saňových psů / sleddogs racing team

Ledová jízda 2010

Details

Hits: 3001

Vrchlabí, okres Trutnov, kraj Královéhradecký, Krkonoše
Nadmořská výška: 477 m

Ledová jízda 2010 - 20. jubilejní ročník
aneb Memoriál Dr. Václava Vojtěcha

Závod, jehož 1. ročník se uskutečnil ještě za doby kralování páně Husáka, roku 1986.
Závod, kde tým tvoří 8-10 psů, musher a běžkař.
Závod s největším převýšením v ČR.

Někdy v průběhu podzimu jsem navrhl účast Standovi a ten přijal. Doufal jsem v jeho přístup k tréninku :-) A Standa nezklamal. Od prvního sněhu brázdil Vysočinu.
Ve středu jsem ho vyzvedl, přespal u nás a ráno jsme vyrazili směr Vrchlabí. Přijeli jsme časově na pohodu. S Djihádem jsem měl domluvenou půjčku Růžové a Modrýho. Motorovou myšku a tank :-) Takže jsme měli desítku. Večer byl na programu jen prolog, cca 10km, bez běžkaře. Jízda pro diváky. Mazácky se mi podařilo přehlídnout odbočku k cíli, takže jsem vyjel i přijel startem :-)
V pátek ráno jsme zabalili saně a začali navádět psy na lajny...Mozart, Dale, Černý, Růžová, Hoky, Gwendy...když jsem přicházel s Modrým, Gwendy naposled kousla a středovka byla napůl. Během vteřiny. Za celou sezónu nic, na žádným závodě nic. Ale tady ji asi drblo. Bylo to docela komický, Standa jelikož držel lídry, měl namotaných prvních pět psů kolem sebe, Gwendy zůstala na zádovce, já držel Modrýho a do startu cca 3min :-) Ty ocelový lajny mají něco do sebe... Takže Modrýho cvaknout na zadáka, vzít náhradní středovku, nebyl čas to celý rozplýtat, tak jen karabinou secvaknout, zbytek lajny ňák omotat, nacvakat ještě Vinnetoua, Drakea, Yuriho a hurá na start. Samosebou pozdě, o 2 minuty. Každopádně jsme vystartovali. Pomalu jsme začli stoupat vstříc Krakonošovu. Saně s věcma na dva bivaky byly znát, ale psi se s tím rvali férově. Dva psi navíc se hned poznali. Standa taky bruslil hustě. No a já se snažil pedálovat jak jen to šlo. Trail byl úžasnej. Nádherný hory, pořádný stoupáky, adrenalinový sjezdy. Tratě jak víno. Bivak byl na srubu Na Brodě. Trampská osada se vším všudy. Moooc pěkný místo. Po dojezdu připravená výborná polívka, večer pár steaků a piv a do spacáku. Ještě než jsme usnuli, začlo trochu pršet. Pro psy nic moc.
Ráno už nepadalo nic, teplota spadla a tratě přimrzly. Bylo to rychlý, především pro běžkaře místama hodně divoký. Jeli jsme opět výbornej trail. Byla to nejdelší etapa, 52km. Poměrně se roztáhla obloha, takže jsme si užili i ony úchvatný výhledy. Hory prostě mají svý neskutečný kouzlo. Tahle etapa mě nadchla asi nejvíc. Do lídru šel Mozart s Yurim. Zatím to vypadá, že z Yuriho roste slušnej tempař. Povely už pochytil, případně do něj drbne Mozi, při předjíždění je stabilní, nedělá žádný kraviny. Ale hlavně drží tempo. Jen je to klusáč, nacválává nejpozději ze všech. Třeba Dale a Gwendy cválají i při 12km/hod. Yuri je schopný klusat i při rychlosti 23km/hod. Při jednom sjezdu, kdy nás dojížděli a následně předjížděli ti rychlejší, si Standa všiml zajímavý metody sjezdu běžkaře. No a když jsem dorazili nad bivak, řekli jsme si, že to zkusíme stejně. Adrenalin to byl výbornej, byť teda poměrně náročný způsob, ale myslím, že nám to ušetřilo ňákej čas. Každopádně, když už jsme byli dole na louce, cca 100m od cíle, na rovině, byla tam naprosto bezvýznamná drobná změna stopy, kterou jsme ale nedali, spadli držkou k zemi a psi ujeli. Sjezd zmrzlým korytem se skutečnýma zatáčkama v rychlosti jsme dali a pak na rovině tohle :-) Psy chytili pořadatelé, já hned vystartoval za něma a Standa v závěsu. S díky jsem odjeli na stake-out. Zaopatřili jsme psy, sebe a postupně jsme se vydali směrem k dolu, kde nás autama odvozili na večerní program - povídání a promítání k 20. výročí. Slovo si vzal Petr Hanzlík a vyprávěl o začátcích mushingu a samozřejmě historii Ledovky. Vše pak bylo doplněno fotkama a několikero málo videozáznamy, vždy vč. výsledovek. Po večeři nás Eva hodila zpět k dolu a odtud to byl kousek ke srubu.
Nedělní ráno bylo dosti podobný, co se počasí týče, tomu sobotnímu. Všechno jsme spakovali, uklidili a vyrazili na poslední etapu. Chvilku jsem koketoval s myšlenkou dát k Mozartovi Gwendy, ale nakonec jsem tam frkl opět Yuriho. Gwendy šla s Růžovkou do druhý lajny. Na Vencu s Romčou jsme ztráceli něco přes minutu, takže jsme do toho chtěli dát co nejvíc. Přece jen, je to závod a tohle bylo příjemný vzrušení. Dodalo to tomu moc pěknej náboj. O první místo jsme nebojovali, ale stejně to bylo famózní. Sjezd dolů k cíli byl další výbornej zážitek. Vyšlo to tak, že kousek před cílem se většina smeček sjížděla dohromady. Ty rychlejší, vyrážejíc později, nás dojížděli. Tedy z pohledu nezaujatýho diváka to musela být fascinující podívaná. Pět, šest 10-ti hlavých spřeženích se řítí kopcem dolů, někteří se navzájem předjíždějící, šlapající si na paty...Před nimi a za nimi brutálně makající běžkaři, vědíc že je to kousek, tedy jdouc na hranici možností. Nádhera.
Byl to asi nejlepší závod, který jsem dosud absolvoval. Krkonoše, flexibilní organizace, obecně přístup všech zúčastněných od Radka, přes pořadatelskou bandu, mushery až po trampíky supr. Žádná nesmyslná hra na Klondike, ale i tak náročnej, parádní závod.
Mno, ztráta na prvního přes 3 hoďky...to je sakra co zlepšovat :-) Holt úplně jiná liga. Průměrky kolem 18km/hod, to je paráda!

Kompletní výsledky: zde

foto: www.myahory.cz