Czech Racing Kennel
závodní tým saňových psů / sleddogs racing team

IFSS Mistrovství světa Norsko 2025

Details

Hits: 233

Røros, kraj Trøndelag, Norsko
Nadmořská výška: 625 m

Poprvý ve firmě, kde jsem zaměstnán od roku 2005, jsem měl 3 týdny dovolený v kuse. Zajímavá zkušenost.
Jelikož táta žije už nějaký pátek ve Švédsku, využili jsme této možnosti a vyrazili spolu s Tomem Bohunickým k němu, kde jsme plánovali potrénovat na sněhu, než se přesunem do Norska na zlatej hřeb sezóny - mistrovství světa on-snow 2025.

Během dvou týdnů tam jsem já odjel 9 tréninků a Lucka 8. Plán jsme tedy beze zbytku naplnili. Když připočítám ještě 4 tréninky v Orličkách, jeden trénink se čtyřkou přímo v místě konání MS, dostal jsem se pro mě na neuvěřitelný celkový počet 14 jízd na saních před závodem. A to je brutální číslo! Jak ale píšu, pro mě. Skandinávci (nejen) tenhle počet tréninků mají většinou odjetý už v listopadu.

Do Švédska jsem vezl vlastně komplet nový tým. Kromě Kai, zrozený ve 20. roce u Mencošů, a Medy, která ale nakonec v mým týmu neběžela, jsem tam měl 5 juniorů: potomky Cafua x Kai - Cira a Gurinu, potomky Conteho x Medy - Peleho a Didiho a nadějný import z Finska, který je se mnou sice teprve od Jämijärvi, ale již se vypracoval až do lídru, vždy veselej Viili (Fun Racing Lupine x Fun Racing Niitti) alias Vilda alias Jogurt. Mančaft mladý, plný síly a elánu, ale fest nezkušený. A ne zrovna v ideálním stavu. Didi si zvrtnul prst na zadní noze 2 týdny před odjezdem, drápek i s kostí má pryč, ale díky supr péči a laseru u paní doktorky Lačňákové z Modřic se nakonec stihl dát dokupy natolik, že odběhl všecky tři kola. A nepochybuju, že mu významně pomohl i sirup Apto-Flex od Aptusu, který dostávali všichni naši psi poctivě celý měsíc před závodem. No a aby toho nebylo málo, ještě z domácích tréninků měla většina týmu polštářky ve stavu, jenž do ideálu měl daleko. Takže jsem trávil dovolenou neustálým mazáním tlapek a stálo mě to taky nejednu botičku, byť životnost v.i.p. dogwear botek je skvělá, avšak nikoli věčná.

První kolo bylo fest nepovedený. Kai tlapky a asi i faleška udělaly svý, takže to bylo od půlky jen o jejím neustálým povzbuzování, abychom to vůbec nějak doťapkali. A těsně před koncem se nechtělo ani Didimu, což ale bylo jen těma packama. No, žádná hitparáda. V druhým kole jsem degradoval Kai na zadáka a v lídru zkusil kinder duo - Vildu a Guro. Kai byla až na finální sjezdy lepší a ti dva vepředu odvedli dobrou práci. Třetí kolo jsem se ale rozhodl jet bez Kai. Byl jsem 7., s 11 sekundovou ztrátou na 5. flek, 8 sec na 6., což by třeba mohlo být hratelný, kdyby.. Kdybych si třeba prošel aspoň část trati před startem a tak zjistil, že je daleko těžší než dva předchozí dny a tudíž absence 6. psa bude v některých pasážích větší handicap než brzdit na Kai a dost pravděpodobně bych na ni ani brzdit nemusel, vzhledem k faktu, že v tomto kole byl vyjma jednoho závodníka každý pomalejší než kolo předchozí. Na kdyby se ale nehraje, šestka za mnou nás přejela a tudíž z toho byl nakonec celkově 8. flek ze 17. mančaftů.
Takhle zpětně, když jsem si to vyhodnocoval, mám ze závodu i tak docela fajn pocit. Můj první start ve sprintových šestkách na sněhu na mistráku, mladý nezkušený mančaft, ale snad s nějakým potenciálem, a byť jsem nejvíc spoléhal na moji nejostřílenější a nejrychlejší Kaiu, což zde sice nepotvrdila, tak ale nepochybuju, že se dá brzo dokupy a bude opět top jako vždy, a samozřejmě další nový zkušenosti, který je potřeba do příště adekvátně zužitkovat.

Lucka za mě odjela parádní závod ve čtyřkách-intervaláku, který narozdíl od čtyřek-masáku není především "one lucky shot" a má tak myslím větší vypovídací hodnotu, byť nejen divácky menší atraktivitu. Skončila na děleným 7. fleku z 29 vystartuvších mančaftů. Celková ztráta po dvou kolech 23 sekund na našeho aktuálně nejlepšího čtyřkaře, Jirku Suchýho, je rozhodně příslib do budoucna. Ovšem dohnat Boysena, který má ještě o 10 kg míň než Indré a bydlí v Hamaru, je zatím dost nepředstavitelný :-) Sivi po Cafu x Kai a Gunni po Cafu x Indianě se jeví zatím ve velmi dobrým světle. No a Pikyn je dlouhodobě náš TOP pes a Lance je Lance :-) Masák se už tak nevyvedl, víceméně to bylo spíš takový trápení od startu do cíle a 10. flek. Co už. Především Gunni, ale ani Sivi či Lance už den poté ve štafetě (což jsou běžky s jedním psem, saně se čtyřma a saně s dvěma psy) nestartovali, tím pádem dostal k Pikynovi šanci Fleck, Meda a Týny Oreo. Nakonec z toho byl 6. flek, kde to před Luckou na běžkách rozjel Ondra a skvěle finišovala naša týmlíderka Alena.

Po Savalenu (ME 2016) a Hamaru (MS 2022) jsem se tak zúčastnil dalšího šampionátu v Norsku a zatím jsem pokaždý startoval v jiný třídě: midová šestka (MD6), sprintová osmička (SP8) a nyní opět sprint, ale jen šestka (SP6). Nakonec i tento závod byl ve všech směrech parádní a rozhodně stál za tu štreku, navíc s tou nadstavbou, že zde startoval i longový Femundløpet, ovšem po příjezdu to tak zprvu vůbec nevypadalo. Placený stake-out 1,5 km od startu (s možností přijet blíž, ale znovu zaplatit parkovný), kde se nemohly stavět oplůtky, ale mohly hrčet centrály, nebo placený stake-out 400 m od startu, kde mohly pro změnu stát oplůtky, ale nemohly hrčet centrály... byla vcelku nevšední volba :-) Uprostřed týdne se ještě vynořila další perlička a to, že auta od sebe krz bezpečnost musí stát minimálně 4 m. V praxi by to znamenalo, že spíš větší polovina aut by musela neznámo kam odjet. No, naštěstí díky našim TL a obecné československé nátuře to dopadlo tak, že stály oplůtky, centrály hrčely a dál byl leckde rozestup ani ne půl metru a přitom celá CZ repre kempila na tom bližším parkálu :-) Divácky zde byla jistě největší účast z výše zmíněných, byť nepřekvapující, vzhledem k docházkové vzdálenosti na start přímo z města, ovšem stále absolutně neporovnatelná třeba s mraky !platících! lidí na MS 2015 v Bernau.

Sečteno podtrženo, byl to supr zážitek a luxusní sáňkování, jak ve Švédsku, tak v Norsku. Tohle je ten důvod, proč se má mushing dělat. Ovšem klobouk dolů před těma, kteří se vypraví třeba na dva měsíce někam za sněhem, kde bydlí jen v obytňáku/karavanu a neustále dokola jen vytahujou psy ven. Já se po 3 týdnech docela těšil dom, až budou psi zas bydlet ve svým. Nepočítaje tu nemyslitelnou absenci v arbeitu, tak představa, jak dva měsíce den co den, od rána do večera, jen vyndávám a zandávám psy do přepraváku, je úplně děsivá. Na druhou stranu je fakt, že pouhý dva týdny na sněhu jsou sice hezký a určitě lepší než nic, ale je to stále žalostně málo. Všici zlatí ze SP4, SP6, SP8 i SPU hoblovali saně minimálně od Vánoc (z toho 3 přímo v Hamaru). A stejně tak i další medailisti. Bohužel se mi zatím nepodařilo vymyslet, jak takto kvalitně rozběhat psy, neřešit neustálý venčení a přitom standardně navštěvovat zaměstnání. Tak mi asi nezbude než brutálně zbohatnout, odjet vždy na zimu do Hamaru a samozřejmě si najmout venčitele, pokud si tam rovnou nekoupím nějakou haciendu :-)

 Powered by Carnilove & Aptus! Díky!!

Video z našeho společnýho tréninku ve Švédsku: zde

Autor: Michal Ženíšek

Autor: Svenn Fjeldheim

Autor: Magnus Martinussen

Autor: Pája Suchánková

Autor: náš archív