Czech Racing Kennel
závodní tým saňových psů / sleddogs racing team

IFSS Mistrovství Evropy Norsko 2016

Details

Hits: 2701

Savalen Ski Arena, Tynset, kraj Hedmark, Norsko
Nadmořská výška: 707 m

Cesta v pohodě, trajekt ze Sassnitz se stihl s přehledem. A pak to přišlo. Kdesi na E20 směrem na Göteborg, kolem půl desátý, večeřím bagetu a naráz ve zpětným vidím ohňostroj jisker. Pomalu jsme zastavili v odstavným a šli zkontrolovat škody. Ještě než jsme vylezli, těsně vedle nás projel kamion a ozvala se rána. Přejel naše upadený kolo z přepraváku.
Psi naštěstí v pohodě. Trn na kterým je nasazený to kolo, už tak v pohodě nebyl. Půlka byla ubroušená. Ale náprava celá, žádný další škody jsme neodhalili. Mezitím přišli dva Bulhaři z toho kamionu, co nám přejel to kolo. Prý je kaput. Urazilo jim to vanu a z motoru trčel celej pajšl. Olej byl v celým pravým pruhu. Na druhou stranu, brzdili jsme minimálně 100 metrů, fakt pomalu, aby vozík držel směr. Jiskry od nás lítaly, takže večer jsme museli být luxusně vidět na tom rovným úseku. A borec ani nezpomalil, natož aby si přejel do levýho pruhu.
Takže začalo čekání na benga, pak se zavřela dálnice, přijel bagr a zasypal ten olej a někdy před druhou ráno dorazila odtahovka. Vyhodila nás u nejbližšího většího města v servisu a odjela. Tak jsme konečně vyvenčili a šli spát.
Ráno to borci vtáhli do dílny a začli shánět ten díl. Někdy po obědě přišli s tím, že to je ve Švédsku nesehnatelný. Leda vyrobit, cena asi jak celej přepravák a možná někdy za týden. Naštěstí jsem si vzpomněl na Habase, kterej se chystal na Polardistanc a Maro Kralovice má docela kousek. Velmi ochotně díl ještě ten den vyzvedl a dle domluvy ho nechal v přepraváku, jak tama v pátek v noci projížděl. Dík Romane!!
Takže už zbývalo jen vyřešit, jak dostat na závod psy. Přece jen, bylo to ještě přes 700 km. A tady skvěle zafungoval FB. Přes něj dal Thomas Minnich (Rakušák, co se přestěhoval do SWE) echo co se nám stalo a jestli někdo v okolí nemá na půjčení přepravák. A díky tomu, že má v přátelích fakt dost Švédů, tak jsme si nakonec mohli i vybírat. A nejlíp vyšla volba zajet ke Sverkerovi Björk, otce Elin, která už sice byla v Savalenu, ale jela dodávkou, takže jsme si mohli půjčit její starej. Bydlí 170 km od toho servisu. Tak jsme vyvenčili, skočili do káry a mazali pro něj... Někdy večer jsme přebalený vyráželi konečně směr Oslo. Tam dali u ségry rychlý kafe a jídlo, vmáčkli do auta ještě tátovi krámy, ale hlavně jsem konečně předal řízení. A tak jsme vyrazili na poslední část cesty. Ve čtvrtek dopo, byť o den později vůči původnímu plánu, jsme dorazili v pořádku na místo.

Savalen Ski Arena..... fakt nádhera. Obří jezero Savalen, pod horou Tronfjell a spousty menších kopečků v okolí a do toho ME. Fajn volba. Hotel taky parádní. Bazén s výhledem na jezero se dal :-)

Nevím proč, ale účast právě v mé kategorii byla letos děsivá. Krytí s Norway Trailem poznamenalo víc 12-tky než šestky, takže tím to rozhodně nebylo. Navíc 2 týdny předtím se jel v Hamaru mistrák Norska, kde bylo deset startujících, ale pouze jeden jedinej z nich přijel sem. Moc jsem to nepochopil. Maj to za barákem, domácí hřiště a radši sedí doma na zadku. Prostě taková malá norská trapácká ostuda.
Původně nás bylo pět, z těch pěti jedinej Skandinávec!!!! Nakonec jsme zůstali tři. Jeden přestoupil do jiný kategorie a druhá měla nemocný psy nebo co. Takže jsme dle pravidel nemohli být vyhlášení. Njn. Ještěže tohle pravidlo nemá Fistc, by nedostal placku nikdy nikdo :-)

Jelo se na dvě kola - 2x 21 km. První část rovinatější, po jezeře, pak se to pomalu začlo zvedat a zvedalo a zvedalo. Poté sešup do cíle a hurá celý ještě jednou. Trail byl nádhernej, rozmanitej, včetně výhledů, který stály za to.

Bohužel, závod už taková hitparáda nebyl. Ani jeden den jsem nedojel se stejnýma lídrama, jako jsem odstartoval. Což se mi ještě nestalo. V pátek to nedal Robben. V druhým kole začal zpomalovat, pak i brzdit. Tak šel místo něj jeho brácha Víťa. Bohužel Robben není pes do vaku. Tenkrát v Rusku roztrhal zip a tak jsem s ním jel asi 15 km, kdy jsem se ho snažil udržet jednou rukou v saních a druhou držet věž, což byl fakt vočistec. Takže jsem se rozhodl, že než tohle, tak to radši spolu nějak doťapem. Popoběhnout, zastavit, odpočinout, popoběhnout, zastavit...... Supr tempo. A nepřekvapující poslední místo. Jedno bylo jistý - Robben zítra nepoběží, jak jsme později zjistili, kulhal na přední ramena.
V sobotu, na 25. km pro změnu nechtěl běžet Ibra. Takže místo něj šla k Víťovi Ina. Ibra naštěstí nebrzdil, ale netáhl. Prostě si to běžel jen sám za sebe. Chtěl jsem ho teda nechat odpočívat a poslední den nasadit místo něj Flo. Robben byl definitivně ze hry.
V neděli ráno venčím a koukám, že Ina při vylízání z boxu vyskakuje moc opatrně. Taky kulhala. Takže Ibra zůstal v týmu, jelikož běhal naprosto v pohodě, žádný kulhání, ani náznaky a místo Iny šla do týmu Flo.
Neděle a 25. km a Ibra na chlup to samí, co včera. Tak jsem si řekl, jelikož stejně o nic nešlo, že aspoň vyzkouším mladou Flo. Nikdy v lídru neběžela, ale poprala se s tím statečně.
Ale jestli mi něco fakt udělalo radost, tak to byl Víťa. Opět potvrdil, že když se něco podělá, on přijde a odevzdá totální maximum. To on to rval všechny tři dny na strop. Tohle byl definitivně jeho špíl. Zpětně si uvědomuju, že ten pes nebyl nikdy zraněnej, vůbec netrpí na problémy s packama a vždycky všechno odjel. Včetně všech tréninků. A to se bavím o celý jeho závodní kariéře, nikoli pouze o této sezóně. Fakt smekám a velký dík Víťo!
Každopádně Bjorn byl fakt rychlej, i kdybych neřešil tyhle trable, tak by mi dal. Sice né tolik, ale dal. Pěkně mu mazali.
6 měsíců běhání po nezasněžené zemi, na střídačku zmrzlé, se holt podepsalo. Bez sněhu je to těžký, nejen kvůli rychlosti, která chybí, ale hlavně kvůli zdraví pohybovýho aparátu.

Ke zbytku výpravy. Míša Srchová první den urvala stříbro ve skijöringu, jen 7 sekund za první Agnieszkou. Klobouk dolů, takhle zajet Skandinávky, který se flákaj na sněhu x-měsíců. Paráda. Junior pro změnu zajel supr boj na vteřiny ve svý kategorii, tzn. v šestkách sprint. První den ztráta 29s a pak už stahoval. Bohužel, tu jednu poslední sekundu už stáhnout nestihl, takže taky stříbrná. Ale fantastickej závod.
Míša, Jirka a Michal ve štafetě o chlup 5., Michal ve čtyřkách 10., Jirka v hromadňáku 7., Renča v osmičkách 7. a Martin v midových dvanáctkách 6. Tzn. Askino - 1. stříbrná a Sokol Maxičky - 1x stříbrná. Všem gratulace!

Sečteno podtrženo, i přes rozbitej přepravák, rozsypanou stabilní lídr dvojku = nic moc časy po všechny tři dny a místo závodu víceméně pouze měřenej trénink, tak to stálo za to. Bylo tam parádně, dobrá parta lidí a táta je fakt nejlepší parťák a hendlák :-)

Velký dík patří Terezce, která se vzorně zvládá postarat o syna, zbylý psy a dům. Bez ní by to nešlo. Děkuju!!! A Jiříkovi, že si v tom frmolu našel čas i na moje skluznice!

Powered by Carnilove! Díky!!

Kategorie: MD6 - spřežení do 6-ti psů

Kompletní tým: Robben, Víťa, Figo, Hazard, Ibra, Ina, Cafu, Flo

1. kolo: 42 km - 1 hod 51 min 58 sec

Tým: Robben + Ibra, Hazard + Figo, Flo + Víťa (později šel do lídru místo Robbena)

2. kolo: 42 km - 1 hod 55 min 40 sec - GARMIN

Tým: Víťa + Ibra, Hazard + Figo, Ina (později šla do lídru místo Ibry) + Cafu

3. kolo: 42 km - 1 hod 59 min 35 sec - GARMIN

Tým: Víťa + Ibra, Hazard + Flo (později šla do lídru místo Ibry), Figo + Cafu

Celkem: 126 km - 5 hod 47 min 13 sec

Průměrná rychlost: 21,10 km/hod

Ztráta na prvního: 28 min + ňáký sekundy

Umístění: 2. z 3

Kompletní výsledky: zde

Video z prvního kola - 1. část

Video z prvního kola - 2. část

Autor: Míša Srchová

Autor: Dirk Strietholt

Autor: Renča Válková

Asi, aby nám to nebylo líto či co, tak nás taky pozvali na bednu :-)

A moje album: