Srpen 2017
V dubnu jsem si přivezl fenku Mariam od Karla Habermanna. Z opakovanýho spojení Raudi-2007 x Poisen-2011. Co čert nechtěl, jdu jedno květnový ráno jako vždy pouštět psy a slyším jakýsi pískání z její boudy. Myslel jsem, že slovila nějakýho ptáka či co... Zvednu víko boudy a tam štěně. Čumím na ni, na štěně, na ni, na štěně...
No, byli takhle na hlídání u Karla psi jednoho Poláka. A ten jeden polskej pejsek dostal nápad utužit polsko-německý vztahy. A taky že utužil. Sice na sonu nebylo nic vidět, ale ono zahlídnout jedno jediný štěně je přeci jen trochu větší quest, než když se jich tam mrví osm. Takže Karl v dobrým domnění, že je vše cajk, mi dal 2 v 1. Bohužel, nemám ani fotku, natož rodokmen toho otce. Prý nic z toho Polák nemá. Takovej polskej punk. Naštěstí je jen jedno, tak se nechám překvapit. Jmenuje se samozřejmě německy (matka je jasná a navíc bych byl radši, kdyby se pomamil) - Toni Kroos.
Vůbec není špatný mít jen jedno štěně... Fenka je úplně v klidesu, totálně nula práce, jak měl jeden měsíc, tak šel rovnou za velkýma do společnýho výběhu (jediný co bylo na prd - jak byl mrňavej, tak si prolízal plotem jak chtěl).
Prostě fakt pohoda. Taková, že jsem ho málem zapomněl i naočkovat.
A ještě jsem si přivezl od Indre Daujotiene jednu posilu - Sergia Ramose. Byl to fajn výlet, vidět se zas po čase s Indre, Laimisem, Jolantou a Hubertem... A mít ve Vilniusu průvodce.
U Indre a Laimise
Ve Vilniusu
Na grilovačce u Jolanty s Hubertem
Sergiův táta
Noví kámoši
Takhle to dopadne, když je na osm kohoutků jedinej odběratel
A už pěkně s dospělýma
Mariam, Sergio, Kroos