Czech Racing Kennel
závodní tým saňových psů / sleddogs racing team

Novinky únor 2016

Details

Hits: 2918

Únor 2016

Po zrušení závodu Border Rush kvůli špatným sněhovým podmínkám, naše příprava pokračuje směrem k březnovýmu mistrovství Evropy v Savalenu, Norsku. Tedy dle plánu.

Sice už míň bylo v plánu, že uprostřed února se budeme vracet z tréninku mokří a špinavý od bláta, ale člověk nenadělá nic. Počasí neporučím, závodní život psa není nikterak dlouhý a zapíchnout sezónu jen kvůli tomu, že to "není sněhově ideální".... no, to asi fakt ne. Tedy za předpokladu, že se chystám na závod, kde je pravděpodobnost sněhu víc než hoodně slušná. A dle zpráv z Norska, je to tam zatím v klidesu. Takže je se na co těšit a hlavně důvod, proč se tady v těch sračkách plácat.

  Psi jsou v pohodě, až překvapivě na tyto podmínky a datum i packy vypadaj dobře. Jediný dvě botičky nosí jen Cafu, na zadních. Přece jen, po včerejším tréninku mají od září v nohách už přes 1500 km. A to krom cca 170 km (120 km v Rusku a 50 km na Horníku), všechno po suchu se čtyřkolkou - aneb mushing ve střední Evropě v praxi :-(

Poslední zimy jsou vážně výživný, nejednou mě bohužel napadlo, jestli to vůbec má smysl. Naštěstí jsem se i poslední roky dostal na závody, který nejenže byly na sněhu, suprově jsme se svezli, ale taky bylo s kým závodit a především od koho se učit. Takže nakonec to vždycky stálo za to.
Ale někdy je to docela masakr. Se čtyřkolkou můžu vyrazit od baráku, naštěstí. Kdybych nemohl trénovat přímo z domu, tak to bych asi fakt nedal. Ale na sníh je to horší. Hory za zadkem nemám, takže když chci upravenou trať, tak musím (především zaplaťpánbůh můžu - za což megadík Jurovi!!!) na Horník. Je to sice jen 45 min jízdy, ale stejně se to nasčítá. Takže v týdnu po saňovým tréninku chodím spát většinou kolem druhé, než nakrmím, všechno porychtuju, chvílu strávím se psama. Asi to není marný, mít celej den jen na psy, případně být už v poledne z arbeitu, bezdětnej, takže totálně bez starostí (ale samozřejmě i radostí)... Teda z pohledu čistě slepě mushingovýho.
Není si na co stěžovat, nejsu v tom sám a zdaleka na tom nejsu nejhůř (co někteří dělaj, aby poctivě odtrénovali je neskutečnej masakr), ale holt je potřeba si uvědomit, že to není úplně jednoduchá záležitost, jak na prachy, tak na čas. Proto jsem se musel fakt smát, když onehdá kdosi napsal příspěvek v diskuzi k absenci závodníků na zimních závodech, že si "někdo nechce kupovat slušné vybavení za tisíce, platit za ubytování a jezdit na závody přes celou republiku". Je přece snažší spát v létě ve stanu a běžecký boty nic nestojí.... Pohodlnost je ukrutně hrozná věc :-)
I když je to čím dál víc složitější, tohle by se přece mělo dělat prioritně kvůli sněhu. A to hlavně kvůli samotným psům.
Každýho věc, ale já bych to dělat jen kvůli špinavýmu podzimu (nedej bože pohodlnýmu létu) teda vážně nemohl. To bych si radši pořídil mašinu.

  Těsně před ME bych rád jel závod v Haidmühle. Asi open sprint (devět a více psů), tzn. jen 21 km (místo midových cca 42 km za kolo), právě s ohledem na to Norsko. Hlavně potřebuju, aby se aspoň 2x na tom vzácným bílým proběhli. Ať tam nejedem rovnou ze čtyřkolky. Tak doufám, že tam bude sníh...

Pár fotek z tréninku, z kennelu, ukázka toho, jak maj vypadat podpaží lídrů z postrojů (Eurohusky) po 1503. km v jedné sezóně a to fakt nemám chlupatý psy, no a nakonec pár obrázků z prosincovýho vožení (nejen) dětí v Brně na sídlišti Lesná na akci tamního SVČ Lužánky...